Recenze webu
Recenze webu by měla popisovat a hodnotit daný web, popisovat jeho klady ale i jeho zápory. Lze například popsat přínos dané stránky, vysvětlit čím je web unikátní, ale zároveň by se měl web objektivně zhodnotit. Je dobré zmínit, komu je web určen a představit nejdůležitější části webu. Zároveň je však dobré zmínit se i o důležitých prvcích, které na stránkách chybí, ať už se jedná o nějakou informaci, nějakou sekci webu, funkci nebo cokoliv jiného. Hodnotit se dá mnoho různých vlastností daného webu, například: obsah stránek, kvalita a věrohodnost informací, celkový vzhled a úprava textu, design, přehlednost, navigace (jak snadno se dá najít požadovaná stránka), nebo například z funkčního hlediska: použité technologie, kvalita funkcí a nástrojů, vyhledávání, styl programování atd. Do recenze je ale zbytečné zmiňovat například aktuální návštěvnost webu a další nepodstatné, rychle se měnící informace.
Čepel smrti je slasher, tedy hororový subžánr, ve kterém najdeme maskovaného vraha, bandu teenagerů a nějaké to násilí. Na první pohled to možná vypadá, že tyhle tři věci k úspěchu stačí, bohužel tomu tak není. Je sice evidentní, že režisér Tomáš Kučera nějaký ten Halloween, Pátek třináctého nebo Vřískot viděl a snažil se držet se žánrových pravidel, bohužel měl jeden zásadní problém. Jednoduše neumí točit. Nevím, jakou kameru měli tvůrci k dispozici, ale obrazově vypadá film vyloženě odpudivě. Nehledě na to, že člověk, jenž měl natáčení na starosti, by si měl pořídit alespoň stativ nebo nějakou podpěru na ruku. A taky by si měl rozmyslet, co a jakým způsobem hodlá snímat. Zvuk je na tom podobně a dost často se stává, že hlasy herců jsou o nějakou tu vteřinku napřed oproti pohybu jejich úst.
No a ty dialogy jako takové smysl také moc nedávají. Při sledování Čepele smrti má člověk pocit, že něco podobného by s partou přiopilých kamarádů a lepším mobilním telefonem natočil taky. Avšak nechtěl by za to platit, protože by viděl, že výsledek je bez debat humus. Technická úroveň filmu by se ale dala poměrně snadno odpustit, kdyby za něco stál ten zbytek. Základním pravidlem pro amatérské filmy je to, že herci musí co nejméně mluvit. Mezi kamarády začínajících režisérů se totiž jen výjimečně objeví nový Robert De Niro. Čepel smrti chce být bohužel film se vším všudy, takže tu dialogy jsou (často nedávají smysl), pokusy o herectví taky (často nedávají smysl) a dokonce i nějaká ta snaha o odlehčující hlášky (nikdy nejsou vtipné). Prakticky nikdo z mladých lidí neumí hrát a málokdo je sympatický. Avšak ve slasheru jde v první řadě o vraždy a napínavé momenty a kdyby se povedly alespoň ty, mohl by být fanda žánru spokojený.
Bohužel tady přichází na řadu asi to největší zklamání. Jako horor Čepel smrti naprosto zklamává a člověk si při jejím sledování ťuká na čelo a ptá se sám sebe, jak je možné, že režisér neviděl, co mu vzniká pod rukama. Vraždy jsou nápadité asi jako Silvestry na Nově a prostě se jen bodá a bodá. Nic nového, nic zábavného a navíc je mnohdy kamera postavena „natolik chytře,“ aby nebylo nic vidět a aby v dalším střihu mohl na zemi ležet zakrvácený člověk. On si to divák nějak domyslí. Vraždy jsou nuda, navíc se zabíjení často neskutečně táhne (scéna s ředitelem měla snad hodinu) a pokusy o vylekání nebo o atmosféru tu divák jednoduše nenajde. Ne že by nefungovaly, prostě tu nejsou. A přitom by stačilo pozhasínat (ve tmě všechno vypadá děsivěji), občas použít hlasitou hudbu (laciná lekačka je pořád lekačka) a koupit vrahovi masku, jež by nebyla tak směšná.
